Prosinec 2014

tak všeobecně..

29. prosince 2014 v 7:10 | N
Tak jo, hlasim se po Vánocích, poslední dva tejdny bych to nazvala maratonem jedlíků.
Absolutně jsem se toho nebála a moje váha se nebála stoupnout opět nahoru, na číslo, kde jsem začínala. Takže jo, od znova a tentokrát zdravým způsobem. Žádný hladovky. Hezky pravidelně, co nejzdravěji. Mám 6 měsíců do prázdin. Opravdu pravej čas začít makat. Tlustá můžu bejt až budu stará. Takže držte palce, ode dneška jedu! :D
Jak jste se jinak přes svátky měli? Já musim říct, že jsem si absolutně neodpočinula. Kromě Štědrýho dne a prvního svátku Vánočního jsem byla v práci a tyhle dva dny, co jsem byla doma jsem balila dárky, uklízela a pořád něco dělala, takže odpočinek na nule. Musim říct, že poslední doboou dávám tělu hodně zabrat - nesprávná strava, ne úplně dost spánku. Pohybu taky moc nedám a po emociální stránce jsem taky nějaká taková rozházená! :D Prostě všechno špatně. Hodlám začít všechno dát dohromady. Hned po Novym roce oběhám všechny doktory, všechny pravidelný prohlídky, který jsem zanedbávala a začnu se v tomhle směru o sebe víc starat a fakt se k tomu postavit trochu zodpovědně.
A co Silvestr? Nějaký super plány? Tenhle rok nemám až tak dobrej pocit, takže uvidíme, jak to celý dopadne..
Tak se zatim mějte. Jdu si ještě na dvě hoďky zkusit lehnout. Jsem vzhůru od tří, včera jsem přijela ráno z noční, takže to mám strašně rozházený poslední dny.

Vyčerpanost, nemilé překvapení, změna..

7. prosince 2014 v 6:16 | N. |  Deník
Ahojte,

nebojte, nevykašlala jsem se tady na to, jenom jsem měla opravdu hodně málo času. Práce, práce.. a když jsem měla konečně volno, tak byl Mikuláš, dělala jsem čerta odpoledne v družině. Fakt vtipný. Rozbrečela jsem jednoho kluka, jeden měl na krajíčku a ostatní ze mě měli prdel. Pak jsem byla u kamaráda, velká párty. Udivilo mě, jak někteří kluci dokážou být ochotní, když chtěj. Lítal tam neustále a já se měla jako princezna. Přijela jsem domu chvilku po obědě a usla. Po tom nárončným dnu jsem spala skoro 15 hodin, s tim, že jsem se budila, ale stejně. U kamaráda jsme taky spali od nějakejch čtyř, tak do půl desátý. Což neni úplně hodně, ale taky to neni úplně málo. Tělo bylo ale tak utahaný, že si o ten spánek řeklo a já mu ho s radostí dopřála, vzhledem k tomu, jakých mě čeká v práci krušnejch dní. Nandala jsem si přesčasy, aniž bych jsem se koukla do rozpisu směn. 9 z 10 dni jsem v práci, a to dělám teď přes Vánoce 12 hodinový směny. A jedinej volnej den a já budu lítat po Drážďanech. Držte palce, abych to ve zdraví přežila.
Teď co se týče diety, dneska jsem se vážila a málem mi vypadly oči z důlku. A bohužel to nebylo v pozitivním slova smyslu. Nechápu absolutně, ale je vidět, že hubnu prostě nesprávným způsobem. Nejíst neni možnost, na to si musí přijít asi každej sám. Nejíte, hubnete. Pak ale stačí jedna párty, spoustu kalorií, který jsou v alkoholu, druhej den se samozřejmě najíte, protože máte hlad, je vám divně a nějaký zeleninový salát by vám moc nepřidal. Vypijete tolik vody, pak ráno stoupnete na váhu a zjistíte to co já, že skoro všechno to snažení je pryč.
Proto jsem se rozhodla, že vynechám pečivo, přílohy, budu hodně pít, pravidelně jíst. Bude to asi sice pomalejší, ale za to účinější. A já mám přesně přes 6 měsíců, abych učinila nějakej pokrok. Samozřejmě bych chtěla přidat i nějakej ten pohyb, každopádně úplně netušim, jak to budu teď těch 10 dní dávat, když budu každej den 12 hodin v práci. Bude to teď těžký, ale jsem připravená to dát.



N.


Chce to změnu..

2. prosince 2014 v 23:36 | N. |  Deník
Tak dneska ještě jednou.
Nějak mě to blogování chytlo, jsem zvědavá na jak dlouho. Celý den jsem dneska přemejšlela nad dietou a nad tim, jak se budu hýbat a cvičit. Ten blog mě k tomu úplně motivuje ještě víc. Musim říct, že jim dost nepravidelně a málo, abych měla co nejméně kilo na Silvestra. Asi bych měla tuto vizi opusit a začít jíst co nejvíc pravidelně, jinak toho budu litovat. Jojo efekt nebrat.
Stejně je to den v roce jako každej jinej, akorát s další dobrou příležitostí, proč se opít. Ano, zbytečné kalorie, pojďte do nás. Co se týče Silvestra a diety, musim v tom přestat vidět spojitost. Brala jsem ho jako takovej záchytnej bod, chtěla jsem vypadat dobře, chtěla jsem, aby si lidé všímaly, že se sebou něco dělám a jde mi to. Bohužel jsem začala dost pozdě, nebo jsem spíš dost pozdě hubnutí začala brát vážně natolik, aby nějaký větší pokrork mohl být na tenhle den znatelný. Bohužel. Lidé si budou muset začít řikat, že jsem něco dokázala o pár tejdnů později.
Pořád mě ale uklidňuje to, že do začátku prázdnin a sezóny - Mám dokonalou postavu, tak proč si nevyjít v mini a topíku - zbývá ještě 7 dlouhých měsíců, kdy můžu něco dokázat, pokud to začnu brát vážně. A to si pište, že tenhle rok, tuhle sezónu budu prožívat taky. Pařit se v černých kalhotech a vrstvách oblečení? Nechceme! Letos jdeme bez studu do plavek, budeme nakupovat ve výprodejích super kousky, jedny z nejměnších velikostí, za minimální ceny, s nejmenší plochou zakrývajících naše těla. Slibme si to. Tohle léto jsi kvůli kilogramům tuku navíc a pomerančový kůži na muslimku hrát nehodlám! Prostě ne..
A teď jdu spát, snad konečně už usnu. Díky ranní směně v práci a velmi vábivému počasí, s čímž je spojená ještě o mnoho vábivější dopravní situace, budu vstávat ve 2:45, už teď jsem z toho unavená. Tak mi držte palce. A pevný nervy těm, kteří zejtra musí taktéž vytáhnout paty z baráku a cestovat.. Páá


"Pokud chceš něco, co jsi ještě nikdy neměl. Musíš udělat něco, co si ještě nikdy neudělal"

N.


Jdeme na to..

2. prosince 2014 v 13:39 | N

Zdraví Vás chronická dietářka.

Ano, tohle je již několikátej pokus, jak zhubnout. A když říkám několikátej, nemyslím tím třeba třetí. Kdybych tady měla popisovat všechny své (ne)pokusy, byli bychom tu nejspíš ještě zítra.
Nechala jsem to zajít tak daleko, až se za to stydím. Každopádně jsem ráda, že mám hranici, za kterou už prostě nejdu.
Hubený lidi tohle asi nikdy nepochopí, možná proto, že většina z nich k tloustnutí prostě nemají sklony. Nekonečné hory jídla a rýchlý spalování. Jo, tak tím jsme bohužel nebyli obdařeni všichni. Některým z nás dá velkou práci dostat tu vysněnou postavu a ještě větší práci si jí udržet. A já bych to chtěla dokázat. Ne jen ostaním, ale i sama sobě.
Několikrát jsem už dokázala zhubnout, na relativně, ale opravdu jen relativně přijatelnou váhu. Dokážu to znova a už nepřestanu. Jsem motivovaná a teď sama sobě klepu na čelo, jak jsem mohla dopustit opětovné navýšení váhy. Prostě se stalo, je to hned. Člověk zleniví, dopřává si dobrůtky, váha stoupá.. Myslim, že nejsem jediná, která o tom může vyprávět. Teď tu sedim ve 20 letech a řikám si, že jsem se tímhle nemusela už vůbec zabývat, kdyby mě nezasahovala každodení prokrastinace, s ní spojená lenivost a moje blbost.
Jak si můžete všimnou v levým sloupci, mířím s cílem velice vysoko. Řikám si, že se ve mě snad probudila nějaká ambicióznost, protože mě opravdu čeká dlouhá cesta za tim, kdo chci být a jak vypadat. Uvidíme, každopádně jsem už měla nutkání psát něco naprosto nemotivujícího, nebo něco jako: "snad to dokážu"
Než jsem si uvědomila, že jako první, co budu muset udělat vyřadit slova jako "snad, možná, nedám to..."
Asi to nejtěžší, ale je to v naší hlavě. Takže jdeme na to. Držte palce mně a já budu držet palce Vám! Zdareeec ;)


Je lehké říci: "Nechám to na příště."
Ale buďmě k sobě upřímní - žádné příště už nebude!

N